quite good

31. ledna 2018 v 13:39 | SJ |  //daily
Psaní článku po delší době, přibližně roku a něco (i guess), je prostě a stručně těžké.
Absence notebooku a zamezení přístupu k zařízení s normální klávesnicí měli za následek kompletní ignoraci toho, čemu autor říká "povinnost ku blogu". Obligation... What is it? Hodněkrát jsem uvažovala že bych zkusila znovu psát, ale kvůli zmíněnému důvodu šla ke dnu jak iniciativa, kreativita, nálada, tak i energie. Nechtělo se mi a do teď mi v hlavě hlodají myšlenky,jestli mám chuť párkrát do týdne něco sepsat na úkor produktivnější aktivity. Například prokrastinace. Ta mi jde. Pokud se překonám, mohla bych mít plány do blízké budoucnosti a s představami ohledně všeho tady. Jenže, I have no fucking single idea. Já i sestra jsme uvažovali nad množstvím různých variant. Po domluvě tedy došlo na všemi známou improvizaci a volnou ruku nad prací té druhé. Jediné co nás omezuje je časové vytížení a případné změny. (Jinak řečeno, za zveřejněný obsah nikdo neručí.) Určitě je lepší mít o čem psát po třech dnech ticha, než vymýšlet za pochodu vyloženě každý moment.Teď už se jen můžeme modlit za to, aby jsme dostály tomu co jsme si zamanuly a na čem jsme se obě domluvily. ( >_>) meh, just be lazy as always
Now about something else. Kdybych měla shrnout ty čtyři roky od doby, co tady byl zveřejněný poslední článek, musela bych toho hodně protřídit. V první řadě bych zmínila dovršení dvaceti let. S nedávnými narozeninami jsem opustila kategorii 15 - 19 a přesunula se do kolonky 20 - 25. Stále nevím co si o tom myslet, utíká to rychleji než by se mi zamlouvalo. Stárnutí se mi nelíbí, aspoň ne tímhle tempem.


Ještě před oslavou jsem stihla navštívit zahraničí a užít si trochy slunce u moře. V nejteplejším období, rizikem požáru na každém kroku a s dvěma úmrtími na vedro počas pobytu. Ale když se pomine fakt ohledně vraždícího horka, bylo tam opravdu nádherně. Kdyby to výdaje a délka dovolené dovolili, zdržela bych se tam byla déle.
Teď opět sedím ve střední Evropě a snažím se soustředit na aktuality. Čas si úspěšně krátím u dramat, konkrétně u school 2013 a All is Well. Přesnější by byli názvy School full of drama a Nothing was Well. Obojí má po půl hodině a obě série doporučuji, Jongsuk a Woobin jsou skvělý materiál na hlavní protagonisty. Postupně se odkrývá minulost, ve které jsou odhaleny příčiny vztahu mezi nimi společně s postranními příběhy vedlejších postav, spolužáků a učitelů, kde je krásně naznačeno že každý problém se dá vyřešit a pokud ne, tak se alespoň zmírní jeho následky. A taky proto že se dají shipovat. Druhá drama byla spíše klamavá reklama. Nalákala na kuchařské prostředí a okolo třetího dílu se proměnila na Velmi Křehké Vztahy korean ver., kde se závratnou rychlostí rozvracely a opět spojovaly rodiny. Siyang a Yoonyoung to zachraňovali.
They sure end up together. They must be together. Damn it.

AsW jsem ještě nedokončila a v představě zbylých 90 dílů a cca 45 hodinách se vidím pohřbená v posteli s telefonem, zásobou pití a odříznutím od okolního světa. Bude to skvělý maraton. Kdyby to svědomí dovolovalo, začala bych už teď.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama