Březen 2014

Wifi zazářila

25. března 2014 v 16:19 | Sanny |  Sanny Diary
Ahojte lidi! Tak se vám poslušně hlásím… jako vždy po dlouhé době. :D Chtěla jsem nějaký článek napsat už v neděli, ale wifi poslední dobou na intru trolí a tyhle dva dny to je extra trolení. Yumi by mohla vyprávět, jak jí pořád vypadávám.

Chci... někoho zabít.

Ale teď vážně, jsem už opravdu nasraná, ne naštvaná, ale opravdu nasraná... tenhle článek píšu už po druhé, protože, když jsem si chtěla uložit předešlý, tak si wifi přestala fungovat. Se divím, že se mi to chtělo podruhé psát. Aspoň jsem se ponaučila… odteď si budu všechny články raději psát ve Wordu.
Včera večer, jsem kvůli ní šla dokonce spát o půl 10! Nepochápete… já a jít spát tak brzo.
Už tu byl i pan "chytrý" správce sítě (debil, debil, debil) a prý je s wifi vše v pohodě... no tak určitě, že je, když tu přijde v dopoledních hodinách, kdy tu není nikdo připojen. =_="
No… a abych neroznášela tímto článkem jen negativní vlny, tak budu teď psát o pozitivnějších věcech… i když škola se nedá mezi pozitivní věci počítat.
Minulý týden byla škola úplně na pohodu! Polovina třídy byla na lyžáku, takže jsme se skoro neučili… a odpadla dvojhodinovka tělocviku, kéž by odpadla i zítra. Budeme dělat sedy lehy. Chňooo já se zítra nepohnu.Q_Q
A taky! Nezdá se vám, že ten čas nějak rychle utíká? Já si nestěžuju, protože se těším na AF, ale je to hrůza… za chvíli je tu čtvrtletí a s ním písemky (proč jsem článek obrátila zase ke škole? -_-).

Apocalypse no Toride

23. března 2014 v 15:58 | Sanny

Yoshiaki Maeda je ve špatný čas na špatném místě. Když se jednoho dne vrací domů, tak zaslechne hluk. Protože je zvědavý, vydá se hledat původce tohoto hluku. A co nenajde: mrtvolu policejního důstojníka a nad ním stojícího pachatele. Ovšem nikdo mu tuto skutečnost neuvěří. A samotný Maeda je uvězněn za vraždu v "polepšovně" Shoran.
Je přidělen k cele číslo 4, která nemá zrovna nejlepší reputaci. Zde se setkává se svými třemi spolubydlícími. Nepředvídatelným Masafumim, tichým Iwakurou a inteligentním Mitsurem. Nemusím ani zmínit, že moc příjemný první dojem na našeho hlavního hrdinu neudělají.
Zatím to je celkem nudný a stereotypní příběh, ale změna nastane v okamžiku, kdy se po celém světě začne rozšiřovat neznámý "virus". Mrtví začínají ožívat a přenášet kousáním dál nákazu. Ano nastává nám zombie apokalypsa a ne ledajaká. Narozdíl od ostatních podobných mang, kde se zombie jen motají pomalu za hlukem, zde dokážou zombie v klidu mluvit, mají svého "bosa" a jsou i různé druhy zombie.
Avšak "polepšovna" funguje dál v krásné nevědomosti z hrozícího nebezpečí.
To se změní po jedné potyčce mezi celou osm a čtyři, kdy musí všichni zúčastnění uběhnout za trest sto koleček. Při běhu se Maeda podívá na oblohu, kde ho zarazí příliš mnoho vran. Najednou na něj začne něco padat a když se koukne co to bylo, zjistí, že na zemi leží lidské ucho. Od ukázání jeho nálezu ho zastaví náraz auta o sloup. Ze zmíněného auta vystoupí zakrvácený chlápek a příběh plný krve, mrtvol a bojů může začít.

Můj názor:
Manga je rozhodně zajímavě udělaná, nikdy nevíte, co na vás v další kapitole vyskočí. Hlavně v pozdějších dílech. Byli někdy chvíle, kdy mě to nudilo (holt se nudím, když tam není žádný boj... :3), ale, když už jsem si řekla, že si dám přestávku, tak se tam objevilo něco, co mě donutilo číst dál. Takže jsem těch 30 dílů přečetla za jeden den a půl. Nelituju toho, že jsem ji začala číst, protože je to geniální manga, sice v sobě má některé stereotypní prvky, ale i tak se nemůžu dočkat dalšího dílu a hlavně konečného rozuzlení. Doufám tedy, že autor konec nezpacká a nezkazí kvůli tomu celý dojem z mangy. Což je hlavní kámen úrazu u dosud zatím všech mang, co jsem dočetla.
Hlavní postava je takový ten typický mírumilovný, vystrašený hrdina, který byl obviněn z něčeho, co nespáchal. Ani mi nevadí, že je takový, protože mám takovéhle typy ráda.
Jako dalšího dám svou nejoblíbenější postavu z téhle mangy, Iwakuru. Na první pohled se může zdát, že je chladný, ale uvnitř je to dobrák a neumím si tuhle mangu bez něj představit. Je až nečekaně silný a umí dobře zacházet s puškou. Taky mi strašně někoho připomíná a nemůžu si vzpomenout koho! Q_Q
Další na řadě v mém stupni oblíbenosti je Masafumi. Jak už jsem psala, je nepředvídatelný. V klidu si kdo ví odkud vytáhne nůž a začně se s ním ohánět. Dalo by se říct, že je něco jako "leader".
Pak tu je ještě Mitsuro... toho moc nemusím, protože nemám ty přespříliš chytré lidi ráda. A později vypluje na povrch, že má celkem psycho osobnost. Hlavně, když jde o zkoumání. Ale je jinak je celkem v pohodě.
Mohla bych se tu zmínit ješte o Hitotsukabuto Kyioharuovi, kterého jsem nejdřív nesnášela, ale později se mi názor na něj zlepšil. :3 Uvidíte sami no.
Chtěla bych dodat, že u mě má tahle manga velké plus za to, že tam zatím nebyly žádné otravné, ženské postavy... vlastně by se dalo říct, že tam ženská do 17 dílu nebyla.
Well... nakonec jen řeknu. Zkuste sami a uvidíte. ^^

Autor: Kuraishi Yuu,Inabe Kazu
Rok vydání: 2012
Počet kapitol: 30/~ (manga stále vychází)

„Zabedněnost" lidí a její následky nesoucí jméno SMRT | Momentový článek 2.

20. března 2014 v 17:31 | Yumi-chan15 |  Yumi Other
Poslední dobou píšu více výkeců než recenzí, ale nedivte se mi. Každý z vás musel zažít tu nechuť a akutní nedostatek inspirace k psaní. A já už mám dlouho na srdci něco, co jsem chtěla někomu omlátit o hlavu. Jedná se totiž o předsudky lidí kteří soudí a jejich následek, který se stal 25.11. 2013. Nejprve bych se vyjádřila k samotným lidem dříve, než napíšu o co přesně jde.
Stereotyp dnešního světa a namyšlenost lidí (snad všech věkových kategorií) nemá hranic a ohledů, to už vím delší dobu. Chápu že něco nové může být pro ostatní děsivé, a že ne každý se dokáže aklimatizovat a akceptovat záliby či koníčky druhých. Ale to snad není důvod těm dotyčným nadávat a ponoukat k něčemu, co by člověk s normálním životem bez značných problému neměl udělat. Já se snažím neodsuzovat, beru lidi tak jak jsou a právě to na nich většinou miluji. Je mi proto dvakrát tak líto, že ve svém okolí nenacházím více takových lidí (sama se kvůli mému postoji hnusím ostatním, protože jsem pro ně automaticky divná, protože si neřeknu jako oni že "to" a "to" je divné a mělo by se to zakázat).
Abych to moc neprodlužovala tak to shrnu, stereotyp nikdy nevymizí. U starších generací chápu, že za jejich věku nebylo tolik moderních věcí, takže zrychlený postup vědy a elektroniky jim může vadit. Ale u těch mladších, dala bych věkovou hranici mezi deseti (ty dnešní děti je kapitola sama o sobě) do těch třiceti, jsem se opravdu zarazila. Myslet si že tolerantnost nabrala lepších výšin, ale to co jsem se dozvěděla mi srazilo představy na bod mrazu. Ke konci října jsem se doslechla o jednom crossplayerovi a modelovi s pseudonymem Frank Wolf.

↑ Francis Lapointe alias Frank Wolf. Rest in peace...

Bylo mi řečeno, že je opravdu dobrý ale že mnoho lidí mu nadává do homosexuálu, transvestitů apod. Nijak mě z doslechu nezaujal, ale o pár dní později mě začal zajímat, takže jsem automaticky o něm začala vyhledávat informace, které byli na internetu dostupné. Našla jsem pár fotek a jeho tumblr, kde jsem viděla jeho práci. Nadchl mě, protože na fotografiích vypadal opravdu věrohodně (ačkoliv dost uměle), což mě přimělo začít podporovat dalšího crossplayera. Jenže na druhý den jsem se dočetla opravdu smutnou zprávu.
Frank Wolf, pravým jménem Francis Lapointe, umřel. Dost mě to zarazilo, jak by ne, jenže nikde jsem nemohla najít to jak umřel. Toho dne se ke mě dostaly povídačky od jednoho známého (taktéž otaku), který mi řekl že se zabil kvůli kyberšikaně na internetu. Jak jsem už psala, někteří lidé mu dost nadávali a psali výhružné, nebo jiné zprávy, které mu psychicky ubližovali. Proto se v pondělí 25.11. 2013 střelil do hlavy...
Stalo se tak proto, že lidi odsuzovali něco, co sami nechápali a s čím oni sami ani neměli nic společného. Opravdu, tohle je následek lidského odsuzování, smrt jedinců v naší komunitě a následná bolest zanechána na jejich blízkých. Jeden článek nic nezmění, to vím sama, ale doufám že ti co si toto přečetli do konce se mnou souhlasí. Předsudky o vzhledu, tvoření názoru na někoho koho ani neznáme a následky které na sebe nenechají dlouho čekat, to všechno by mělo zmizet.
Ke vší smůle můžu ale jen doufat v zázrak, který se stejně nikdy nestane. Ztracený život není něco, co by se dalo ze dne na den vrátit, tak aspoň volte moudře, zda máte právo posuzovat lidi podle vlastních meřítek.

Sami si můžete přečíst:

Fairy Tail

20. března 2014 v 11:22 | Yumi-chan15

Svět, ve kterém je magie každodenní záležitostí, je opravdu překrásný. Mnoho lidí se stává mágy a přidávají se do různých cechů, kde poté plní žádosti od zákazníků, kteří jim za jejich služby zaplatí. V tomto světě existuje město Magnolia, které se nachází v království Fiore, a které sčítá opravdu hodně takových spolků, od temných po ty legální. Fairy Tail se řadí mezi legální cechy, bohužel s ne příliš krásnou pověstí. Členové ve většině případů při plnění svých úkolů nadělají více škod, než samotného užitku. Jeden z příkladových je Natsu Dragneel /ナツ・ドラグニル/, který magií ovládá oheň a jeho charakterním rysem je kinetóza, a taky to, že vše řeší rvačkou. S jeho přítelem Happym /ハッピー/ se vydávají na výpravu za jistým Salamandrem, který se má nacházet v Hargeonu. Tam se setkávají jak se Salamenderem, tak s dívkou jménem Lucy Heartfilia /ルーシィ・ハートフィリア/, která je shodou okolností také čarodějkou. Je hvězdným mágem, který přivolává sférické duše branami, které otevírá klíči co vlastní. Lucy má sen se přidat do onoho legendárního Fairy Tailu, kam se za pomoci Natsua přeci jen dostane. Hned na to se seznamuje s dalšími členy jako jsou Gray Fullbuster /グレイ・フルバスター/, energetický mladík vlastnící zlozvyk svlékat se na nevhodných místech a Erza Scarlet /エルザ・スカーレツト/, která patří mezi nejsilnější členy a má velmi děsivou pověst, co se týče její síly. Děj se odvíjí dále a postupem času se objevují nové a nové charaktery a stejně tak se odhaluje jejich minulost.

Můj názor:
Protože se jedná o jedno ze známějších anime, myslím že není nutné zde vypisovat to, jak jsem z něho nadšená jakožto milovník magických světů (Yeah, začínám mít fantasy nálady). Celé anime jsem dokoukala teprve nedávno, takže můžu říct že celkový děj se zaměřuje na různé příběhy, které později i do sebe zapadají. Krom faktu, že se v anime nachází ecchi (a nikde jsem nenašla, že by to v ecchi kategorii bylo evidováno), jsem byla zklamaná taky z neoriginaliti konce fightů. Neříkám, že protivníci nebyli originální a jejich schopnosti nebyli opravdu šokující, ale způsob Natsuova boje se pořád točí okolo toho samého: Motivace - vztek/pomsta - vtrhnout po hlavě do rvačky (nebo nějakou vyvolat) - naprosto domláceně vyhrát. Nekritzuji to, jen je mi to líto, protože potenciály různých bitev co tam jsou by se dali využím mnohem lépe. Toto anime doporučuji všem milovníkům krásné hudby a příznivcům magických schopností a bytostí.
Ráda bych ještě podotkla, že odkazy sem dané vás nenavedou na celé přeložené anime. Bohužel jsem ho nemohla najít (yumík kecá, našla na Kazekage, ale admin stránek ve většině případů kradl překlady, takže nečekejte že na něj zde budu odkazovat), takže shirai je od 111 dílu. Download taky není kompletní, je mi líto.

Autor: Hashima Hiro
Rok: 12.10. 2009 - 30.3. 2013
Počet dílů: 175

Ask~

17. března 2014 v 6:18 | Yumi-chan15 |  Yumi Diary
Rychle sem dávám svůj ask, protože za chvilku musím běžet do školy. Pokud budete mít otázky/dotazy, klidně napište a já vám odpovím (a pokud budete chtít odpovídat v anonymu, tak mi prosím aspoň napište přezdívku, ať vím kdo se ptal^^).


One large gomenasai! (>.<)

16. března 2014 v 21:40 | Yumi-chan15 |  Yumi Diary
Omlouvám se, omlouvám se a ještě jednou se omlouvám! Celý týden jsem tady nebyla, i když jsem měla tolik možností tady napsat nějaký článek, nebo recenzi. Je pravdou, že jsem za ten týden stihla dokoukat celý Fairy Tail (na který aktuálně píšu recenzi) a našla mnoho dalších anime, které se mi hodí na psaní recenzí, ale je jasné, že ten čas měl patřit blogu a já ho proflákala na shiraii a jinde (ani k manze jsem se nedostala, jde to se mnou od desíti k pěti QwQ). Bohužel mám ale zlé novinky, od příštího týdne od čtvrtka nebudu mít čas, takže mě od středy do soboty tady neuvidíte (a možná ani tu sobotu ne). Určitě ale budu chodit na vaše blogy a budu aktivně komentovat, jak jen to půjde.

(=°q°=) Můj, můj, můj a nikomu ho nedám! :3 Yeah Yumík má slabost
pro tuto sadistickou uklízečku (=^3^=)

Už teď nemám co více vám napsat, ale jelikož tohle má být výkec, tak se vám pochlubím. Od minulé soboty mám doma kočku^^ Už jste o ní mohli číst v About admin, ale pravdou je, že ji mám sotva devět dní. Bohužel ji nemám od kotěte, je jí dva a půl roku, takže si musí zvykat na nové prostředí. A upřímně, ty první dva dny.... už nikdy nechci zažít. Myslela jsem totiž, že asi příjdu o ruku tím, jak hrozně jsem ji měla doškrábanou (a jelikož jsem neměla po ruce žádnou desinfekci ani alpu, musela jsem použít parfém /taky desinfekce, ale v nejkrajnějších případech, sůl jsem nechtěla riskovat, ta fakt bolí/). Ale teď už se to zlepšilo a konečně jsem si vysloužila její náklonost :3 :3 Proto mám raději kočky, psovi stačí hodit suchar a už vás láskou může... no víte co myslím... Ale kočky to je jiná kategorie, ty na sebe nenechají sáhnout pokud sami nechtějí.
Zítra snad přidám tu recenzi na FT, protože jsem to slíbila sestřičce. Neslibuji nic, ale ta recenze do středy stoprocentně bude. Snad budu mít náladu psát i jiné články, no povězte sami, koho by bavil koníček, ze kterého se stane povinnost?

Zamotané klubíčko

16. března 2014 v 21:08 | Sanny |  Sanny Diary
Takže ahojte!!! :3 Hned na začátek napíšu, že nadpis nemá s tímto článkem nic společného. Holt jsem nevěděla, co napsat do nadpisu. A vzniklo z toho zamotané klubíčko... no co už.

A jelikož mám dobrou náladu, tak jsem dám gif, který
s tímto článkem nemá také nic společného~


No takže... určitě si teď myslíte, že mi jeblo (mno zase taková lež to není). Minulý týden tu nepřibily žádné články a důvody jsou jednoduché: lenost, manga a zase lenost. Teda to jsou aspoň moje důvody...
Víte jak jsem vám v minulém článku napsala, že už nemám co číst? (Pokud nevíte, tak jsem vám to teď připomenula...)
No tak můj nedostatek mang byl už k nevydržení a tak jsem se vrhla na mangu, kterou jsem shlédla ve formě anime, ale příběh v manze je o hooodně napřed. Mluvím tu o Skip beat, znáte? Vrhla jsem se na ní a v pátek večer (nebo už to byla sobota ráno? O_o) jsem ji dotáhla na ongoing. To chce potlesk... protože už je to celkem doba, kdy jsem naposledy něco dokočila nebo se dostala na ongoing.
Nezdá se Vám tenhle článek nějak divný? Mě teda jo~. Tak snad to nahradím recenzí, kterou mám v blízké budoucnosti (bude to pravděpodobně kratší doba, než která je zmíněna ve scifi filmech) v plánu napsat. :3

About admin - Sanny

9. března 2014 v 7:38 | Sanny

Ahojky. V tomto článku, který byl zase jeden z briliantních nápadů nee-chan (to nebylo myšleno zle, Yumi! :3), mám za úkol o sobě něco napsat a příležitostně říct nějakou to šťavnatou informaci. (Jako bych už sama o sobě nebyla dost šťavnatá...)

Přezdívka: Sanny
Věk: o půl roku mladší než Yumi :3
Místo původu: vedle toho velkého šutru
Oficiální fakta:
Hmm tak začnu, jak nee-chan:
Jsem introvert (sice to tu na blogu nejde poznat, ale ve skutečném životě, jsem strááášnej introvert :3), maniak do mang (a yaoi), šílenec, flegmatik na vše, co není život ohrožující a občas i velký cholerik. Jo... a dodám, že jsem strašně tvrdohlavá a líná.
Kromě čtení mang a různých knížek (+koukání na anime), mě ještě baví si zpívat (i když naprosto a bezesporu zpívat neumím), kecat z přáteli, plavat a hrát různé míčové či deskové hry. Vždy jsem strááášně zklamaná, když v těláku děláme takové ty nedůležité věci, jako je běhání kilometru, místo hraní her. Q_Q
Narozdíl od nee-chan mám ráda teplejší barvy a hlavně žlutou a oranžovou! (prostě jsou na avataru) Avšak modrá a zelená se mi taky líbí. :3 (Jo a ještě něco... ten avatar je taky tak trochu vybrán podle mě... mám taky středně dlouhé, hnědé vlasy a oči :3 ... ale sukně fakt nenosím -_- )
O tom, že jsem otaku ví jen mí nejbliší, protože nemám potřebu, aby o mě lidi, s kterými se nebavím, věděli více než je nutné. Prostě introvert. :D
Momentálně žiji v olomouckém kraji, blízko Štemberka. Kdo neví, kde to je a zajímá ho to, ať zkus na seznamu Mapy :P.
Narozky mám dvacátého srpna... umíte si představit, jaký to je "voprus" mít narozky o velkých prázdninách? Jasně... můžu je aspoň pořádně oslavit, ale jediné, co mi zbývá, když jdu do školy je být buď nejstarší nebo nejmladší ve třídě. A na mě bohužel vyšlo to nejmladší. Q_Q
Noo takže já zase studuji prvním rokem na Střední průmyslové škole, obor aplikovaná chemie. Do teď přesně nevím, proč jsem tam šla. Mohla jsem jít kamkoliv, protože známky jsem měla dobré, ale já si vyberu, takový těžký obor a ještě k tomu průmyslovku! Bože... to strojnictví mě zabije. No... pokud bych na sebe měla něco "prásknout", tak je to to, že jsem právě ten "šprt", o kterém se nee-chan zmínila ve svém "about admin". Ale nemyslete si, že nějak učení řeším, to vůbec.
Jak už jste nejspíš pochytili, tak jsem na internátu. Což pro Vás znamená méně aktivity z mé strany na tomto blogu po dobu všedních dnů. A pro mě jen další otravnou věc. :D
Choooo s muzikou je to u mě těžší. Doteď jsem přesně nepochytila, co tedy vlastně preferuji. Teoreticky mám raději starší písničky, ale prakticky poslouchám, každou písničky, která se mi zalíbí.
Nejoblíbenější kytička... hmm... asi slunečnice. =3 Ale nikdy jsme o tom nepřemýšlela.
Na blogu.cz jsem asi měsíc. :D Jako zkoušela jsem dřív vlastní blog, ale nešlo to. A upřímě, šla jsem do toho s nee-chan jen proto, že jsem myslela, že když budem dvě, nebude tolik práce pro mě. Ale... nevyšlo to. :D (Upřímnost nade vše... )
Co bych na sebe měla "bonznout" já? No mám celkem dosti temných tajemstvíček (Zehahaha!), ale co bych měla plácnout sem, aby jste z toho neměli šok? Hmm, když jsem byla mladší, tak jsem se strašně snažila zapadnout mezi ostatní děcka (bydlela jsem ve vesnici), takže jsem se zapojovala do všech špatností. Od vypouštění duší u aut až po kouření (doufám, že všichni pochopili, že mám na mysli nezdravé O_o). Možná vás to tak nešokuje, ale, co když vám řeknu, že jsem byla v té době ve čtvrté a dokázali jsme s kámošem vykouřit každý půlku krabičky za den? Radši se ani neptejte, kde jsem ty krabičky vzala... Byla jsme rebel! :D

About admin - Yumi-chan15

8. března 2014 v 23:47 | Yumi-chan15
Yo minna!^^ V tomto článku vás chci seznámit se svou maličkostí a taky na sebe "bonznout" pár faktů, které vás zajímat nemusí, ale já vám je stejně řeknu, protože by to tu bylo více prázdné než přeplněné (upřímnost nade vše, že? :D)
Takže to nebudu nijak prodlužovat, doufám že vás moje osobnost aspoň trochu pobaví.

Přezdívka: Yumi-chan15
Věk: 10 - 4 + 9 - 3 = Můj věk před čtyřmi lety :3
Místo původu: Porodnice?
Oficiální fakta:
Jsem cholerik/melancholik/magor/místy flegmatik.
Mám zálibu ve výtvarném a literárním umění, ve kterém se sama pohybuji už nějaký pátek (Yumča píše poezii, které ale nikdno nerozumí, což mě nutí zamyslet se, zda se moje nenormálnost projevuje na mé tvorbě).
Miluji barvy které vidíte na mém avaru (který nebyl vybrán náhodně, ale s menší podobou na mě).
Vlastním kočku rasy Birma, která se chová velice mile (jen dneska mi rozdrápala pravou ruku :3).
První den na střední jsme se měli představit, já idiot jsem řekla, že jsem otaku. Od toho dne mě oslovují "Otoka" a nebo "Ten japanofil".
Žiju v MoravskoSlezkém Kraji poblíž Ostravy, takže pokud
žijete někde poblíž, tak se můžeme na nějakém srazu otaku
sejít a pokecat (klidně zvu na kávu^^).
Narozeniny mám v Lednu druhého, takže se od 24.12. nenudím - Vánoce/Silvestr/Narozeniny (v tomto pořadí ;D)
Studuji 1 rokem na SŠ obchod, ale nebaví mě to a dávám to jasně najevo, což se odráží na mých známkách (chtěla jsem jít na uměleckou obor fotograf, ale moje známky mi to jaksi nedovolovali).
Ano, na základní škole jsem propadala, přiznávám se! Nikdo není dokonalý a upřímně, je lepší být dříč a zažít peklo vyměněné za ocenení snahy, než proklouzávat s dobrýma známkama a ke konci hrůzou omdlít z toho, že jste jako šprt dostali dvojku z Jazyka Českého (jako by to byl pro ně konec světa =.=").
Preferuji dubstep/techno/trance... ale poslouchám všeobecně všechno (krom Justina Bobra a 1Erection).
Moje nejmilejší kytka je lilie (takže hurá do květinářství a kupte mi nějakou! :3 plosííííím :3)
Na blog.cz jsem skoro pět let, to někdy oslavím :3
A ke konci na sebe bonznu to, že jsem na základní škole zamykala kluky na dámské záchody a pak jen čekala, kdo jejich prosebné volání o pomoc uslyší :D

Upřímně doufám, že jsem vás nenudila a snad i trochu pobavila^^
To je všechno k mé maličkosti :3

Life is money | 漫画

8. března 2014 v 19:29 | Sanny

Hlavní hrdina této mangy je Fukurokouji Meguru. Jeho poslední rodina, mladší sestra Mawaru má vážnou srdeční nemoc. Aby měla nějakou šanci na přežití, potřebuje srdeční transplantaci. Avšak transplantace je velice drahá, a Meguru tak tak stačí platit výdaje za nemocnici. Když se mu konečně pomocí sbírky podaří nashromáždit peníze, tak se lidé, kteří mu pomáhali uskutečnit sbírku, obrátili v podvodníky a i s penězi zmizeli. Teď mu nezbývá nic jiného, než brečet a zapíjet žal.
Avšak to se změní, když v baru potká chlápka jménem Torameishi Tetsuo. Ten vyslechne jeho příběh a pak mu poradí ať zkusí hazard. Ale ne jen tak ledajaký hazard, protože to co ho čeká když prohraje, je smrt. V téhle hře je prý 50% šance na výhru a cena je veliká. Sto miliónů yenů.
Meguru nejdříve odmítá, ale když se stav jeho sestry zhorší, změní názor. Podepíše smlouvu a druhý den pro něj přijdou dva maníci v černém a násilím ho odvedou z nemocnice, kde právě byl navštívit sestru. Pustí ho až před autem, kde mu seberou všechny věci kromě oblečení.
V autě mu je pak se smíchem oznámeno, že byl podveden. Doktor jeho sestry byl podplacen a šance na výhru není padesátiprocentní. Teď se musí Meguru spoléhat jen na své štestí a mysl. Protože pokud chce vyhrát, musí buď přežít deset dní v "mentální vězením" a nebo zabít dalších pět lidí z jeho devíti spoluhráčů. Ovšem je tu několik menších problémů. Jednou z nich je, že se v tomto "vězení" nemůže používat násilí.
Zajímá vás, jak má tedy ostatní zabít? Jestli ano, tak Vám nezbývá nic jiného než si mangu přečíst. =3

Můj názor:
Tahle manga je u mě celkem nezvyklá, protože je za "á" tak krátká a za "bé" je to manga, která by se klidně mohla dít i ve skutečném světě. Hlavní náplní je ukázat, jak se dokážou lidé za krátký úsek času změnit a také hlavně ukazuje nejhorší vlastnosti člověka a samotného světa.
Strašně se mi tu také líbila kresba, byla taková... někdy až šílená, ale prostě měla něco do sebe. Samozřejmě jiní můžou říct, že je hrozná, ale mě se líbila. :3
Teď k postavám: hlavní postava, je klasický hrdina, který se zastává slabých a prostě takový lidumil. Postupně se však v příběhu začne měnit a na konci nebude už tak úplně neviňátko.
Další bych mohla zmínit Kukuri Momoko. To je zase taková ta klasická holka, která potřebuje pořád chránit. Ve hře se ocitla kvůli dluhům, které jí přenechal její otec.
Mohla bych tu dále vyjmenovávat ostatní z deseti hráčů, ale nechci Vám, zase moc spoilerovat. Můžete se ovšem těšit na to, že je tam několik zajímavých povah a všichni z nich nemají tak úplně veselou minulost.

Autor: Asaniji Teru, Yaguraba Tekka
Rok vydání: 2011
Počet kapitol: 15